IOANNIS GLICZNERI DE
SKRZETUSZ EPIGRAMMA AD
LECTOREM. Affatu Phoebum Musae ambiuere comantem
Fors per Bructenicam cum graderentur humum,
Dicentes: teneris solers aetatis ab annis
Ribinius Cyrrhae sacra fluenta colit.
Munere da digno, digno ut frueatur honore,
Eius constantem Phoebe repende fidem.
Oravere Deae: voti facit esse potentes
Phoebus, et huic Cytharam commodat ipse suam;.
Addit et Aglaias illi, Suadaeque lepores,
Et Consi et Themidis donat habere bona.
Inter Sauromatas vatem insuper esse, (Latina
Attica seu scribat siue Polona) facit.
Tu quicunque soles de carmine quaerere fructum
Nubila seu menti demere tetra tuae.
Pellere seu curas animo, lege scripta RIBINI,
Proxima Appollineis versibus ille facit.
Gęśl Trzynaſta. Turpe quidem dictu, ſed ſi modo vera fatemur,
Vulgus amicitias, vtilitate probat. SRomotá kto odbieży w zły raz przyiaćielá/
Gdy by mu miał być w ten cżás zá vćieſzyćielá.
Sromotá śię wſtecż coffáć/ y krok zopakowáć/
Sromotá w dno záwisłey Náwy nie rátować.
Sromotá w przyiaćielſtwie przeſtawáć z Fortuną/
W ſzcżeśćiu trwáć/ á zaprzeć ſię gdy ſię ſzkody ſuną.
Lecż iuż acż wſtyd powiedźieć (iednák prawdę rzekſzy)
Kto dźiś z więtſzym pożytkiem/ ten przyiaćiel lepſzy.
Pierwſza piecża o zyſku/ niż o pocżćiwośći/
A wiárá z płochym ſzcżeśćiem rowney ſtátecżnośći.
Ledwo byś dźiś w tyśiącu nápadł ná iednego/
Co by Cnotę zá myto kładł vcżynku ſwego.
Sámá Cnoty ozdobá/ gdźie nie nátkaſz ręki/
Nic nie ieſt/ á dármo być dobrym iuſz przezdźięki.
Ten dźiś Brat/ z kim groſz idźie/ nie groſz iedno dáry.
Gdy kogo ocż poprośiſz/ poydźieſz w zad dmąc w ſpáry.